čtvrtek 27. února 2014

what's on my mind

(aneb na co právě teď myslím. budou to jen takové body)
 Chci zabít lidi, kteří ubližují osobě kterou mám ráda.Tak to bych měla zabít hlavně sebe.
 Mám pocit, že se nikdy nezamiluju šťastně. Proč to vždycky dopadá špatně?
 Te amo
 Jak se mám "odmilovat"? Už nechci být zamilovaná.
 Proč se všechno tak neuvěřitelně sere? Proč jsou lidi okolo mě smutní a mě to ničí a potom když jsou šťastní, tak jsem stále zničená z toho jak jsou smutní. Budu někdy já šťastná?
Vzdávám se. Já už nemůžu dál. Chci zapomenout, chci být jen kamarádka, nechci tu osobu milovat, nechci nic podobného cítit. Prostě v tomhle končím. 
 Creepers for life. opravdu je potřebuju
 Začínám chtít víc umřít než žít. Upřímně mě to začíná děsit víc a víc.
 Proč to sem vůbec cpu když to nikoho nezajímá? Ale potřebuju to někam napsat a vypovídat se.
 Chci tě přestat milovat a jít dál. Nechci být neustále smutná, usínat s pláčem, myslet na tebe každý den, každou noc a myslet na to, jak je všechno na nic a koukat se, jak se nám všechno ničí před očima. Prostě už nechci a nemůžu. 
 Potřebuju Nata. Svýho Nata
 Potřebuju někoho kdo mě bude mít rád, kdo mě udělá šťastnou protože sakra, já ani nevím co to štěstí je. Nikdy jsem to nezažila
 Potřebuju zmizet a nikdy se nevrátit.
 Chci všechny opustit a zůstat sama. Proč to neudělat teď když to stejně přijde?

sobota 22. února 2014

Sad, sad, sad

Jsem jediná, kdo odpovídá na otázku "jak se máš?" slovem "dobře" i když se cítím jak prázdná osoba,která je na všechno sama a už dál nemůže?
Nejsem? Zajímalo by mě co potom děláte, když se takhle cítíte. Posloucháte smutné písničky nebo naopak veselé, aby se vám nálada zlepšila? Hledáte příčinu smutné nálady, nebo se radši utápíte ve smutku? Zase tolik otázek. 
Já si pustím smutné písničky, ležím a v klidu poslouchám. Samozřejmě se zavřu do pokojíčku a jelikož nikoho z rodiny by nenapadlo, že je jejich vždy veselá holčička smutná, tak mě ani nekontrolují a mám klid. Tedy pokud tu není moje sestra a neotravuje mě zrovna jako teď haha. 
Nebo si píšete do deníčku? Mluvíte s někým? Pokud máte někoho komu se vypovídáte, tak vám upřímně závidím a pravděpodobně jste nejšťastnější lidi, protože máte někoho takového. Zase potřebuju napsat někam svoje myšlenky a pocity, achjo.
Zkrátka se všechno kazí, mění a zhoršuje. 
Kdy to bude lepší? Kdy budu konečně šťastná? Kdy se na mě usměje štěstí? Bude to vůbec někdy..?

úterý 18. února 2014

new hair n.2

čauky mňauky (eww),
zjistila jsem, že účes a lá delší mikádo je i docela na nic. Nejsou mi vysoko posazené culíky, drdoly a už vůbec ne vysoko posazené drdoly. Tak nějak jsem to čekala, ale nečekala jsem, že budu dělat blbý culík půl hodiny. Hlavně, pokud máte kudrnaté vlasy jako já, tak si je musíte neustále žehlit. Achjo. No už jsem si koupila olivový panenský olej na masku (do vlasů vetřu olej -cca 10 cm od konečků až dolů- a nechám přes noc působit) třeba mi to pomůže a nebudu mít až tak zničené vlasy. Ale KONEČNĚ si nemusím neustále upravovat pěšinku ahhh. Stejně to nikoho nezajímá. lol. ale tady jsou ještě nějaké pale fotky:

(fotila jsem to web kamerou a to bílé jsem udělala v malování, tak se mě sakra neptejte v jaké aplikaci je to focené, thanks)
ily

pondělí 17. února 2014

New hair & my sis

Čaute,
konečně jsem se odhodlala, sebrala odvahu a nechala se ostříhat. Mám prostříhané vlasy a zkrácené. Takové delší mikádo. No uvidíte to na fotce:) užijte si debilitu v rodině:):)
 taková momentka kde se tvářím jak namyšlená čůza a sestra se mi směje ^


 kiss kiss
DOCELA normální fotenka! wow, so proud

sobota 15. února 2014

lips,lips,lipsss

Čau čau čau,
musím sem tu fotku dát, i když je stará, ale já se do ní asi zamilovala. Sice nesnáším svoje rty, protože mají debilní tvar, ale umí tuhle kouzelnou věc:
HEART<3 já vím, že z toho nejste odvaření jako já, ale tohle je snad jediná fotka, kde se mi líbí moje rty. a taky je tak jednoduchá jako já (nene, nemyslím postižená) a taky tam mám collarbones^__^. Tohle je všechno co jsem vám chtěla říct, zatím adios

čtvrtek 13. února 2014

Zábava na úrovni!

Život je hned lepší, když máte retardované kamarádky se kterými se můžete smát i 2 hodiny v kuse. A na Vinohradské vodárně jsme fotili pro Chanel, Versace, Gucci a tak dále! No musím říct, že to bylo nejlepší focení za mojí dloouhou Victoria Secret kariéru:):):)


Milovat nebo nemilovat?

Poslední dobou o tomhle přemýšlím docela často. Tak ráda bych milovala celým svým srdcem, ale nejde to. Nerada k sobě pouštím lidi a když už je k sobě pustím, tak je radši hned opustím. "Opusť, než budeš opuštěn." Dá se říct, že se tím bohužel řídím. A už to nezměním. Hádám, že vás moje žvásty nezajímají, ale já se musím vypsat a musím to někam přidat.
Takže znovu k tématu. Milovat nebo nemilovat? Milovat věci je tak snadné, tak proč je milovat lidi tak těžké? Lidi nás opustí, věci ne. Je snadnější se zamilovat do písničky, protože nás neopustí? Nepodvede nás? Neublíží nám? Proč vlastně lidi ubližují? Tolik otázek a žádná odpověď. Nestraší vás to? Že se tak často ptáme sami sebe, ale nikdy si neodpovíme? Už bylo dost otázek.
Co když se zamiluji do nesprávné osoby.. Nejhorší na tom je, že je mi 15 a takhle bych neměla přemýšlet. Měla bych si užívat mládí, ne? Třeba se tak cítím dospěleji. Ne. Spíš jsem se zamilovala a nevím jak z toho ven. Nevím, jak se toho zbavit. Je to jako parazit nebo klíště. Láska je jako klíště, nepustí se nás, dokud se jí nebudeme pokoušet zbavit. Zvláštní, jaké myšlenky mám v hodinách, kdy bych se měla učit a dělat věci co puberťáci dělají. Proč nejsem jako holky, které střídají kluky jako ponožky? Neměla bych to tak lehčí? Zase otázky a zase jsem zmatená.