Pršelo, vzduchem se nesl mráz, obloha měla zajímavou neidentifikovatelnou barvu a abych nezapomněla, celý ten den byl takový smuteční, protože se blíží příjimačky a celkově byla moje nálada na bodu mrazu (stále je..) a v takových dnech fotím, píšu, piju kafe a snažím se nemluvit s lidmi. Což vlastně poslední dobou dělám skoro pořád a nějak mi to nevadí, začínám být samotářský typ. Je to celkem fajn. Občas vylezu z pokoje a jdu si pro jídlo do kuchyně, dojde mi že hubnu a tak odcházím zpět do pokoje. Včera jsem měla chuť si vyrvat žaludek z břicha, protože ho mám podrážděný a ničím si ho.
Momentálně bych uvítala šálek rozpustného kafe, nebo umřu. Ruce mám tak slabé, že mě už teď bolí prsty ze psaní a to jsem chtěla napsat povídku. Vidím to na spaní a polykání prášků proti bolesti hlavy. Ještě musím jít cvičit a jen představa té bolesti v celém těle.. achjo. Z nervů okousané nehty, kruhy pod očima z toho, jak se v noci budím a úsměv se někam vytratil. Vítejte v životě puberťáka, kterému se nic nedaří.
Máš moc hezké články tu máš. Tak nějak s tebou soucítím a doufám, že ti bude lépe. :)
OdpovědětVymazat